Slavnosti kříže
Je úterý 6. ledna, romantické rybářské městečko Stavros je
zarámováno zasněženými horami, teplota tady pod nimi je kolem 5 stupňů a fouká studený vítr. V deset hodin měly
začít vyhlášené slavnosti kříže. Je 10:30 a přístav zeje prázdnotou. Nijak mě
to nepřekvapuje. Dodnes jsem nepochopil, jak je možné, že všechno začíná pozdě,
ale všichni se sejdou najednou.
Zřejmě vrozený instinkt a trénink. Zacházíme do blízkého
kafenia a zahříváme se řeckou kávou a skleničkou Ouza. Tu mají před sebou
ostatně i místní policisté, služební auto zaparkované přímo před vchodem
pochopitelně nikoho nepřekvapí.
V klidu dopíjíme a vracíme se zpátky do přístavu. Úplně
jiný obrázek. Plno aut, pláž lemují zástupy diváků, přístavní molo je přecpané
a jen kousek od rozbouřeného moře už se připravuje skupinka otužilců.
Zaznamenávám i dvě dívčiny, údajně je to letos poprvé. Zřejmě vliv amerických
seriálů 
typu Pobřežní hlídka“. Nijak zvlášť jim nezávidím, studený
vítr profukuje i mojí bundou z dutých vláken. Zřejmě je ještě hřeje mládí,
nejstaršímu je maximálně 17 let, nejmladšího tipuji na 12.
Přichází církevní delegace, za zlatem vyšívané prapory a
roucha by se nemusel stydět ani Alexandr Veliký. Dav se uctivě rozestupuje a
hodnostáři nastupují na připravenou loď. Po krátkém proslovu odráží a
obeplouvají molo. Otužilci na pláži mezitím zaujali startovní pozice, dívky
v čele.
Vlny se ještě zvětšily a začíná být patrná i předstartovní nervozita.
Čekání je dlouhé, loď se stáčí bokem k pláži, připojuje se k ní
druhá, záchranná. Kněz posvěcuje kříž, žehná a vhazuje kříž do moře. Start.
Notně prokřehlá mládež
se vrhá do vody. Kříž je označen světlicí, takže dobře viditelný. Vzdálenost
nevypadá velká,
ale v ledové vodě je zřetelné, jak počáteční tempo
rychle zvolňuje. Vítěz již vztyčuje kříž a mává ke břehu. Celá skupina se
vrací, na některých je vidět, že z posledních sil. Davy na břehu a na molu
je nadšeně povzbuzují.
Některé plavce je nutné při návratu na pláži podpírat.
Voda v moři je při obřadu posvěcená
knězem, takže přihlížející si plní PET láhve svěcenou vodou, nebo se alespoň
snaží ve vodě smočit ruku k pokřížování. S ohledem na vlny to není jednoduché.
Zkouším to také. Ruce mám sice suché, ale svěcené vody plné boty.
Vypadá to, že večerní části oslav, kdy vítěz spolu s knězem -
na církev, strávím doma v teple se skleničkou „tsipura“ - místní
pálenky na zahřátí. Ostatně, také to má svoje kouzlo.
od. Mirka Mraze
od. Mirka Mraze
0 σχόλια:
Δημοσίευση σχολίου
post your comment...